Zvony farního kostela sv. Jana Nepomuckého

Morávecký kostel se nedostal do žádné lidové písně (oproti kostelu svatého Martina ve Skalici – Ten skalický kostelíček) a přezdívky zvonů jsem také žádné nevypátral, pouze jsem zaznamenal lidové rčení týkající se pasteveckých zvonků: „Pasuje mu to jak svini zvunek,“¹ které zachycuje drobné zvonky, jež se používaly při pasení dobytka.

Bohužel se mi nepodařilo zjistit nic o zvonech na původním dřevěném kostele sv. Jana Nepomuckého. Zmínka o zvonech je ve farní kronice až v roce 1829.²

Během působení P. Františka Kočího (farářem na Morávce v letech 1824-1846)³ byl zakoupen velký zvon, který byl „zasvěcen ke cti sv. Antonína Paduanského, patrona sousedního kostelíčka na Prašivé a ke cti sv. Františka z Assisi.“⁴

Za P. Antonína Humplíka, který byl moráveckým farářem mezi léty 1878–1911, byly „opraveny obě kostelní věže, …pořízeny nové zvony… a nové návěžní hodiny“⁵ pro kostel, jenž leží v nadmořské výšce 432 m. n. m.⁶ Nový zvon farnost pořídila r. 1894, důvod pořízení je obsažen v zápise farní kroniky: „Im Jahre 1894 wurde die neue große Glocke an Stelle der über 100 alter gesprungenen Glocke angeschafft und feierlich auf den Kirchturm aufgefängt.“⁷ O tom, proč zvon praskl, však není v kronice zmínky; je mnoho důvodů proč může zvon puknout, kampanolog Mgr. Radek Lunga uvádí příklad tohoto poškození zvonu z důvodu nadměrného užívání zvonu, když vyzváněli celé tři dny za zemřelého císaře Josefa II.⁸ Tento morávecký zvon byl však zabaven při rekvizicích za 1. světové války, jeho nápis obsahuje článek Rekvisice na Frýdecku: „… zvon 234 kg s nápisem u prostřed: Ad majorem Dei gloriam (k vetší slávě boží) na dolním okraji: Josef Carbol, Ondřej Carbol, František Adámek a jiní dobrodinci za času faráře Ant. Humplíka 1899.“⁹ Když byl P. Antonín Humplík farářem na Morávce, musel být zakoupen ještě jeden zvon, neboť v článku se dále praví: „velký zvon 470 kg s nápisem: fugite partes adversae, vicit leo de tribu Juda. (prchněte mocnosti nepřátelské, vítězí lev z pokolení Juda.) Ulit za času p. faráře Humplíka. Tento zvon byl před rekvisici fotografován.“¹⁰

Průběh rekvizice zvonů farního kostela svatého Jana Nepomuckého je ve farní kronice vylíčen následovně: „Dne 10 srpna 1916 ve čtvrtek v poledne přisel sem Oberleutnant s 10 vojáky, aby sňali z věže 2 zvony a třetí z raškovické kaple. Spousta lidí, hlavně dětí shromáždilo se odpol. u kostela. Tehda zemřelé Pražmjance Veron. Veličkové zvony naposled společně se rozhláholily. Štěstí, že jsem byl doma. Měli jsme minulého dne s P. Bialkem, kaplanem zdejším a s p. prof. Onderkem umluvenou partii do hor, ale ráno jen z náhody řekl jsem, že raději zůstanu doma, by snad něco netrefilo, že všichni odejít nemůžeme. A trefilo. Kdybych nebyl doma byli by vojáci 2 zvony z věže shodili a třetí zvon by vzali z kaple. V poledne přišel p. Oberleutnant, inženýr techn. grupy Schönhoffer oznámit, že o 2. hod. budou bráti zvony. Poprosil jsem ho, jestli mohu nechat zvony vyfotografovat, domluvili jsem s ním protokol a zase jen z náhody požádal jsem ho, zda by dovolil záměnu – místo druhého zvonu z věže vzíti menší zvon ze hřbitova na Zlani a místo zvonu z rašk. kaple puklý a nepouživaný zvonek z Malého Lipového. Laskavostí p. Oberleutnanta bylo to povoleno k radosti zdejších farníků, může-li se o radosti mluvit při žalosti. Vojáci (Poláci od Krakova – jeden z nich byl Němec, tomu pořád huba jela, ten je též vyfotografován při zvonu.) chtěli mermomocí zvon z věže shoditi. Ale Oberleutnant dal si říci, že ušetřil zvonu toto zneuctění – takže zvon po kouscích snešen byl z věže na vojenský ruční vozík před kostelem. Za 2 hod. byli hotovi. Lidé stáli němě na hřbitově a když ozývaly se dunivé rány z věže při rozbíjení velkého zvonu, mnozí slzeli a pronášeli neradostné úsudky o skončení války pro toto zasáhnutí světské moci do Bohu zasvěcených věcí…“¹¹ V těchto řádcích je tedy ve farní kronice zachycena nálada, která panovala při rekvírování zvonů. Je zde zmíněno také fotografování zvonu, fotografie se zachovala ve farní kronice, jsou na ní vidět dvě postavy a největší zvon morávecké farnosti, který je zachycen ještě vcelku, těsně před rozbitím.¹² Dále se zvony musely zvážit: „Zvony jsme na obecní váze u hostince pod kostelem zvážili a navážili 510 ½ kg.“¹³

Zvony byly tedy zrekvírovány, avšak již roku 1920 byly pořízeny nové, ale ne bronzové, jen ocelové. To však mělo nezamýšlené pozitivum při rekvizici za 2. světové války, neboť kdyby byly pořízeny bronzové zvony, byly by již dávno roztavené. Zvony byly pořízeny během působení P. Stanislava Weissmanna coby moráveckého faráře: „dne 29. června 1920 byli pořízeny jeho přičiněním 3 nové zvony pro kostel, které v roce 1915 odvedeny býti musely, jak v předu poznamenáno válečným účelům. Zvony pořízeny byly z milodarů farníků. Největší zvon zakoupil pan Antonín Řehák, majitel realit a pily v Pražmě, nákladem 5 tisíc K.“¹⁴ Překvapivé je, že autor uvedených řádků ve farní kronice spletl rok rekvizice zvonů za 1. světové války, neboť zvony byly odevzdány k 10. 8. 1916¹⁵ a k 30. 8. 1917,¹⁶ nikoliv roku 1915.

Na začátku 2. světové války se farnost dokonce rozhodla k provedení montáže elektrického pohonu zvonů: „V srpnu 1941 byla provedena elektrisace zvonů od fy Manoušek v Brně. Připojení na elektrický proud provedl p. Vetter z Paskova. V říjnu t. r. byl eletr. připojen i větší zvon na věži. Zvon menší a instalaterská práce stala 13.000 K, zvon velký 8.000,- K. Tento obnos byl uhrazen většími a menšími dary zdejších farníků.“¹⁷ Nastaly však znovu rekvizice, ale ty se netýkaly zvonů ve věži kostela, „… protože jsou železné a byly pořízeny po světové válce 20. 6. 1920 a koupeny od vitkovických železáren.“¹⁸ O jeden zvon farní kostel během rekvizice však přece jenom přišel, jednalo se o poslední zbývající zvon bronzový: „26. 3. 1942 byl sňat k odevzdání pro válečné účely zvonek z malé kostelní věže našeho kostela…“¹⁹ Společně s ostatními zabavenými zvony byl odvezen ihned po Velikonocích.²⁰

Nastalou situaci pro rekvizicích zvonů farnost řešila ještě během války: „10. 4. 1943 byl zavěšen na malou kostelní věž nový, železný zvonek za 557 K od fy Sikora z Mariánských Hor. Také jednotlivá údolí si objednaly prostřednictvím farního úřadu stejné, nebo větší železné zvony z téže firmy, takže dnes již v každém údolí mají zvony a vyzvánějí ‚Anděl Páně‘ a oznamují úmrtí.“²¹

Nyní udělám trochu skok, neboť farní kronika neobsahuje záznamy k letům 1945 až 1982, dosud se mi nepodařilo zjistit proč.

V roce 1991 došlo k další fázi omezení ručního zvonění, byť snad za účelem zjednodušit práci lidem, kteří se v té době starali o morávecký chrám Páně: „… zdejší kostelník ‚děda‘ Alois Koloničný z Pražma. Jemu jistě přišlo vhod instalování automatického zvonění ‚Anděl Páně‘ koncem roku 1991.“²²

Zvony morávecké farnosti jsou stále její součástí a minimálně duchovní správci této farnosti si to uvědomují, kupříkladu zápis ve farní kronice uvádí, že byla 30. října 2002 při zvonění večerního Anděl Páně v šest hodin večer vyzvednuta horní mramorová deska nového oltáře.²³

V roce 2006 došlo k rekonstrukci zavěšení zvonů a také ke změně pohonu na lineární elektromotor: „V červnu byly demontovány 2 zvony a vyměněna stavajicí technické vybavení zvonu na nove s uložením na valivych naklápěcích ložiskach. Srdce menšiho zvonu bylo vyrobeno nové s bronzovými úderníky na pěsti srdce zvonu a přesným vedením v třmenech s centrálním šroubem. Pod ložisková tělesa byly uložene vyrovnavací dubove vložky. Byl vyměněny stavajicí elektrický pohon za nový s lineárním motorem a digitální čislíci elektronickou jednotkou. Tento systém zařizeni, dokáže rozhoupat zavěšeny zvon bez počatečních tvrdých záběrů a nárázů na zvonovou stolici. (dokumentace)“²⁴

Současný stav v hlavní věži tohoto kostela je následující: obsahuje tři ocelové zvony z doby po první světové válce a jeden bronzový hodinový cimbál z porevoluční doby. Vstup na zvonici je vcelku obstojný, problémem jsou však mrtví ptáci, které nikdo již roky neuklidil a kteří nedodávají místu patřičnou důstojnost, jakou by si zasloužilo. Ve věži však nejsou jen ptáci, v patře, kde se nacházejí zvony, je také mnoho holubích exkrementů, které ztěžují pohyb ve věži. Okna ve věži opatřené okenicemi jsou sice zatlučena všemožnými věcmi, jenže právě okenice mají v sobě zabudované žaluzie, které jsou pravděpodobně příliš daleko od sebe, takže holubi a ostatní ptáci nemají problém se do věže dostat. Zafixované okenice se navíc nedají jednoduše otevírat a pohyb návštěvníka v prostoru, kde se nacházejí zvony, je limitován velice malým množstvím světla. Tyto problémy jsou důvodem, proč se na zvony nezvoní ručně; kdyby se na ně ručně zvonilo alespoň při větších slavnostech, určitě by se zvoníci snažili nezvonit v takovémto prostředí, které není hodno svým vzhledem zprostředkovávat kontakt mezi nebem a zemí.

Kostel má dále sanktusovou vížku, ve které je také zvon, bohužel se mi k němu nepodařilo přiblížit, neboť přístup k němu je zabedněn. Pravděpodobně se tak stalo při předchozí opravě věží či střechy. Ke zvonu vede z hlavní věže jakýsi drát, pravděpodobně se jedná o jakýsi důmyslný mechanismus pro zvonění na sanktusník z této věže.

Zvony jsou uspořádány do dvou pater, v horním patře je zvon bez elektrického pohonu, který se pravděpodobně dlouho nepoužíval, při pokusu jej rozhoupat se nepohyboval plynule, pravděpodobně by bylo potřeba zkontrolovat ložiska. Tento ocelový zvon nese reliéfní nápis či spíše označení ze slévárny: „E. W. XXII. № 197“. Následuje nápis „BLAHOSLAVENÍ MRTVÍ, KTEŘÍ V PÁNU UMÍRAJÍ“ a vročení „1920“. Jedná se tedy pravděpodobně o umíráček. Ocelový závěs zvonu je na první pohled starší než u spodních zvonů.

Dolní řada zvonů obsahuje dva ocelové zvony, přičemž na severní straně věže je druhý největší a na jižní straně je největší zvon. Ty jsou připevněny na ocelovou zvonovou stolici.

Největší zvon ve věži je zvon s označením: „E. W. XV № 234.“ Má na sobě vyražené tyto nápisy: „SLÁVA OTCI I SYNU I DUCHU SVATÉMU!“ a „K CHVALE BOŽÍ MANŽELE ANTONÍN A MARIE ŘEHÁKOVI Z PRAŽMY 1920.“

Druhý největší zvon nese označení ze slévárny „E. W: XVIII. №263. 1920“ a dále má tento zvon vyražený nápis, který by mohl být dokladem, že patronkou tohoto zvonu by mohla být Panna Maria: „POD TVŮJ PLÁŠŤ SE UTÍKÁME MARIA“. Zvon má ještě vyražen nápis, který dává poznat fundátory: „Z MILODARŮ FARNÍKŮ 1920“.

Označení „E. W.“ je zkratka vítkovických železáren: EISENWERK WITKOWITZ.²⁵

Zvláštností je, že každý zvon má jiný tvar srdce.

Na podlaze zvonového patra věže je instalován jediný bronzový zvon ve věži kostela, hodinový cimbál s nápisem „L· P· 1996“ a se značkou zvonařské dílny Tomášková-Dytrychová z Brodku u Přerova.

U všech ocelových zvonů jsou dodatečně vyraženy nápisy, avšak dosti neodborně, písmenka jsou občas trochu nakřivo a diakritická znaménka jsou výše, než by pravděpodobně měla být, takže budí dojem, že nikterak nesouvisí s nápisem.

Dva zvony, které mají elektrický pohon se mi podařilo zaznamenat na Velikonoce tohoto roku, při slavnostním vyzvánění na Bílou sobotu. Nahrávku vkládám do příloh. Popřípadě je ke stažení na webových stránkách www.zvony-moravka.g6.cz.