Zvunek ve Velkém Lipovém I. část

zvunek = označení malého zvonu v místním dialektu, viz ZEMANOVÁ, Marie; VESELSKÁ, Jiřina; PASTOREK, Richard. Tradiční mluva podhůří Beskyd : údolí řeky Morávky a Mohelnice, výkladový slovník. První vydání. Raškovice : Obec Raškovice, 2010. s. 245.

U tohoto zvonu jsem se kvůli absenci psaných materiálů musel plně opřít o vyprávění pamětnice z rodiny zvoníků Anny Foldynové, rozené Legerské.

Zvonek se nachází v samostatně stojící zvonici, která je postavena v těsné blízkosti zemědělské usedlosti s číslem popisným 355. Místo pro zvonici nebylo pravděpodobně vybráno náhodně, je z něj totiž dobře vidět na velkou část údolí. Obyvatelé usedlosti obstarávali tradičně zvonění. Bohužel jsem dosud nenalezl dokument, který by nějak dokládal oprávnění k zvonění nebo alespoň označoval majitele zvonku.

Zvon váží pravděpodobně přes 60 kilogramů,[1] ale jistě to budu pravděpodobně vědět, až bude zvon na nějaký čas sundán kvůli opravě zvoničky. Výška zvonu je 45 centimetrů a výška hlavice zvonu je 10,5 centimetrů.

Závěs zvonu je usazen mezi rozsochu, jejíž dvě větve jsou vzdáleny od sebe v místě závěsu zvonu 59 centimetrů.

Srdce zvonu visí na koženém řemeni širokém 4,5 centimetrů. Srdce bez závěsu je dlouhé 35 centimetrů, se závěsem 48,5 centimetrů.

Svár na zvonu, opravená prasklina, má délku 15,9 cm a šířku 5 cm. Zvon tedy praskl na 35 % výšky zvonu. Důvod prasknutí viz níže.

Zvonu vévodí dva reliéfy. Jeden je postava Ježíše Krista s beránkem u nohou (výška 12 centimetrů). Další reliéf je svatý Augustin z Hippo, který je oblečen v biskupské roucho a má v levé ruce biskupskou hůl (výška 15 centimetrů). Biskupské roucho je obecně považováno za atribut, který je používán při zobrazování tohoto svatého. V pravé ruce drží brk (symbol vzdělanosti), další atribut tohoto svatého, jedná se o důležitější symbol, neboť jej jednoznačně diferencuje od ostatních svatých. Zvon je však otáčený, takže reliéfy jsou po stranách a nevynikají tolik, neboť jsou schovány za konstrukcí zvoničky.

Zvon obsahuje tyto nápisy, u nichž bylo použito majuskulní písmo o výšce 1,5 centimetrů: „A L♦F♦ STANKE OLOMOUCII FUSA“. Pod ním je rostlinný pás (o šířce 5 centimetrů), poté již popisované reliéfy a pokračuje další nápis, který začíná reliéfem ve tvaru ruky: „FUNDOWAL VALENTIN SCHEBESTA A MARTIN RUCZKA W ROKU 1849“.a

Ulití zvonu tedy sponzorovaly dvě osoby, pravděpodobně to byli obyvatelé údolí Velký Lipový a také farníci. Ovšem je také možné, že se do sbírky na zvon zapojilo více lidí, ale tito dva byli nejštědřejší. V úvahu přichází i varianta, že se jednalo o majitele usedlosti před rodinou Legerských.

Zvonařem je tedy dle nápisu Leopold František Stanke, který byl v té době jedním z hlavních zvonařů pro tuto oblast, neboť v magisterské diplomové práci Zdenky Veselé o zvonech na Zlínsku se praví: „Leopold František Stanke byl synem Františka Stanka. Na zvonech, které lil, se podepisoval vždy jako Leopold František Stanke, přip. zkratkou L. F. Stanke. Po roce 1866 již zvony nelil. Pracoval zejména pro severní a východní Moravu a české Slezsko, několik zvonů dodal i do východních Čech.“[2] Tento zvonař přeléval kupříkladu zvony farního kostela sv. Jana Křtitele ve Frýdku po požáru města v roce 1850.[3]

Zvon se hlásí k roku 1849, bylo by však příliš jednoduché se domnívat, že zvonička vznikla v tomtéž roce. Mohlo se tak klidně stát, avšak zvonička mohla vzniknout již v dřívějších letech a mohl se pouze zakoupit nový zvon (přelít původní zvon). Popřípadě mohla vzniknout ještě později, jména fundátorů jsou dodatečně vytepána, zvonař mohl dodat zvon až během velké zakázky pro Frýdek po požáru v roce 1850.

Avšak kdo se staral o zvoničku, komu tenkrát patřila přilehlá chalupa? Anna Foldynová k tomu uvádí, že se o zvon starala Marie Stuchliková.[4] Usedlost tedy nepatřila při vzniku zvoničky rodině Legerských (Anna Foldynová je rozená Legerská) a při změně majitele usedlosti nebyla zvonička přenesena. Obyvatelé údolí byli pravděpodobně s místem spokojeni a také důvěřovali této rodině, že bude svědomitě vykonávat úkol zvoníků.

Během 1. světové války byl zvon sousedy ukraden, avšak jejich horlivost se může zdát zbytečná, neboť morávecký duchovní se snažil údolní zvoničky bránit, což však nemohli vědět. P. Josef Pavlásek totiž ve farní kronice píše: „Zvonů v jednotlivých potocích jsem neuvedl, jinak byly by všechny už dávno na vojně. Zde v potocích (v údolích) jsou zvony velmi potřebny.“[5] Svůj vřelý vztah k údolním zvonkům dále rozepisuje: „… dodává to každému horskému údolíčku poesie, když na večer zahlaholí hlas zvonku, vyzývaje k večerní modlitbě a k odpočinku po denní práci. Bez zvonku v naších potocích by začasto nevěděli dřevorubci ani kdy je poledne. Ty tedy zvony v údolích jsou díky Bohu před rekvisicí ušetřeny.“ [6] Zachráněny však byly pouze do další světové války.

Rok 1938 byl pro dané údolí velice nejistý, poněvadž celá pravobřežní část obce Morávka měla připadnout Polsku, demarkační čárou nové státní hranice měla být v případě této obce její stejnojmenná řeka.[7] A protože by se usedlost i se zvoničkou ocitla v záboru, jednalo by se v případě rodiny Legerských o paradox, neboť tento rod pochází z Polska.[8] Avšak delimitační komise hranice opravila a údolí Velký Lipový nakonec nepatřilo k nové polské obci Morawka-Zaolzie.

Pokračování tohoto článku již brzy…